V laboratoři bylo třeba žít, vzpomíná nejlepší vysokoškolský pedagog

 
pátek, 6. března 2015, 08:34

Důležité je, aby učitel nezapomněl na doby, kdy byl studentem, co se mu tehdy líbilo, co potřeboval a co postrádal. Zároveň je užitečné umět studentovi položit záludnou otázku a nebát se zkoušet nové postupy výuky a technologie. To je ve zkratce recept na úspěch nejlepšího vysokoškolského pedagoga.

Prestižní Cenu Wernera von Siemense převzal profesor Stanislav Štípek z Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy začátkem února. Ve stejné době si navíc škola připomínala 130 let české výuky lékařské chemie.

„Za ocenění jsem vděčný a mám z něj upřímnou radost. Rozpaky a snad i trocha skromnosti mě nicméně motivují k další užitečné práci,“ říká laureát ceny profesor Stanislav Štípek.

„Snažím se studenty vést k aktivní účasti na výukovém procesu – naši studenti si mailují s učiteli a sami mohou své pedagogy a výuku hodnotit ve speciálním programu. To všechno je vede k větší samostatnosti a k lepšímu uplatnění v budoucnosti,“ vysvětluje profesor Štípek a dodává:  „Studium medicíny sice není možné nahradit počítačem, ale informační technologie mění přípravu studentů na praktickou výuku – kromě textů, schémat a obrázků nabízíme animace, videa, interaktivní přípravná cvičení a simulace – vše dostupné kdykoli a kdekoli a většinou bezplatně.“ Jde o metodu e-learningu, na jejímž zavedení v medicíně se podstatnou měrou profesor Štípek podílel.

Tíhl jste k chemii už jako malý? Hrál jste si na vědce?
V dětství jsem měl jiné starosti. Hlavní bylo, co dnes ta naše vesnická parta bude podnikat. Honit se a schovávat, chodit sousedovi na třešně, hrát fotbal, hokej a sáňkovat – svobodně, bez klubů a bez dozoru rodičů. K chemii mě asi dovedla vlastnost, která mě pronásleduje dodnes: vždy mě trápí, když něčemu nemohu porozumět a když to pochopím, mám pocit osvobození a svobody. V padesátých letech se přírodopis ve škole vykládal převážně popisně, hlubší pohled do přírodních jevů slibovala chemie. Na to jsem na střední škole přišel díky profesorovi, který tomuto předmětu rozuměl a byl výborným učitelem. A osnovy neosnovy, měl na střední školu neobvyklou metodu výuky. Několik týdnů poutavě vykládal dobře zvolené téma, pěkně v souvislostech a od začátku dokonce. A pak celý týden věnoval tomu, aby každého vyzkoušel. Ale byl to spíše zajímavý rozhovor.

Nakonec jste ale na Univerzitě Karlově vystudoval Fakultu všeobecného lékařství.
Ke studiu medicíny mě přemluvili rodiče. Celkem snadno. Lékařství je úžasné a nanejvýš užitečné povolání - a nutně potřebuje chemii. Na fakultu jsem nešel s úmyslem učit, k tomu mě přivedly okolnosti ve studentské laboratoři.

Jak to tehdy bylo?
V naší studijní skupině byl kolega z Indonésie, který byl ve srovnání s tuzemskými kolegy ve velké nevýhodě. Právě překonával jazykovou bariéru a s chemií se asi zatím nesetkal. Vyučující asistent mě požádal, abych zadané úlohy dělal s ním. Velice mě potěšilo, když kolega zkoušku z lékařské chemie úspěšně složil. A tak jsem už během studia na Ústavu lékařské chemie začal pracovat jako výpomocný asistent.

Co vás na chemii, a konkrétně na té lékařské, baví?
Za mého studia kliničtí učitelé museli často přiznat, že příčina nemoci je neznámá, že se léčí na základě zkušenosti anebo že lékař může tlumit jen příznaky choroby. A právě v té době byla objevena struktura nukleových kyselin, rozluštěn genetický kód, mechanizmy řízení dějů v živých organizmech a v jejich buňkách. Byla odstartována biologická revoluce a lékařské poznání v následujících desetiletích se prohloubilo na molekulární úroveň. Každý víme, že jednu z prvních věcí, kterou lékař udělá, je, že vás pošle na odběr krve a dnes už za chvilku má na stole dlouhou sérii výsledků z laboratoře, které mu prozradí mnoho podrobností o vašem zdravotním stavu. A to není vše. Biochemie umožňuje vývoj a použití nových léků, umožňuje poznání příčin nemoci a stále častěji i léčení vlastní příčiny problému.

Jaká oblast chemie zkoumáte nejraději?
Své výzkumné zaměření jsem v průběhu desetiletí postupně měnil od studia úlohy nukleových kyselin v imunitní odpovědi organizmu, přes problematiku mechanizmů poškození buněk a organizmu nedostatkem kyslíku, až po studium toxických forem kyslíku, které v organizmu běžně vznikají, mohou řídit buněčné pochody ale i poškodit tkáň, pokud jejich vznik a odstraňování nejsou v rovnováze. 

Oboru se věnujete už dlouho, stále vás chemie nepřestává fascinovat?
Lékařská biochemie neustále přináší nová řešení a podněty k dalšímu zkoumání podstaty životních dějů. Přináší podněty k vývoji nových biotechnologických postupů jako je výroba léků, čištění životního prostředí a podobně.

Například?
V posledních desetiletích biologii i medicínu ovládl objev buněčné signalizace. Buňka má zvláštní molekuly, receptory, které přijmou důležitou informaci ze svého okolí, například zachytí hormon, nebo bílkovinu zvanou růstový faktor nebo povrch bakterie.  Receptor tím změní svůj tvar a přiláká k sobě jiné signální molekuly, a tak předá informaci dále do buňky až třeba na DNA.  Popsal jsem jednu takzvanou signální cestu. V každé buňce je takových cest více než stovka, reagují na různé informace, cesty jsou propojeny a mluví spolu. Rozhodují, co bude dál – zda se ta buňka bude dělit (chyba v tomto rozhodnutí může vést k nádoru), zda se přemění v jiný druh buňky (například zárodečná buňka na krvinku, chyba může vést k leukémii), zda buňka umře (protože je zbytečná, porušená a nebezpečná), zda začne produkovat protilátky (imunitní odpověď na bakterii, virus), zda nervová buňka přenese nervový vzruch na jinou buňku nebo na sval? Nepřipomíná to počítač a jeho klávesnici a procesor? Buňka však takto pracuje s molekulami – jde o chemii, zatímco počítač k přenášení informací používá elektrony, a to je fyzika. A nesvádí vás to podstrčit tomu receptoru přesně zvolený lék, který zastaví vadné informace, nebo přinese ten správný podnět k chování buňky?

Kolik času strávíte denně v laboratoři?
V biochemické, stejně jako v jiných výzkumných laboratořích, nelze počítat s pravidelnou pracovní dobou. Pánem času je pokus, rychlost reakcí a nutný pracovní postup. V době, kdy jsem pracoval s buněčnými kulturami, kdy jsme zaváděli mnoho nových metod, nebo kdy jsme zacházeli s velmi nestálými látkami a citlivými enzymy, nebylo možné pokus přerušit a jít domů. Bylo třeba v laboratoři žít, a střídat se, takže mě rodina viděla velice nepravidelně a málo a já jsem manželce velice vděčen za její nesmírnou trpělivost a pochopení.  V poslední době mě zcela pohltila výuka, organizace postgraduálního studia, zavádění a rozvíjení počítačové podpory výuky a úsilí o co nejotevřenější bezplatný přístup ke studijním zdrojům.

Jedna věc jsou osobní znalosti, ale druhá věc předat je studentům. Co je v tomto případě základem úspěchu?
Důležité je, aby učitel nezapomněl na doby, kdy byl studentem, co se mu tehdy líbilo, co potřeboval a co postrádal. A významné je, aby svým jednáním přesvědčil studenty, že jsou jeho kolegové a že máme společnou odpovědnost za výsledek našeho snažení. Metodicky se člověk nesmí bát opustit zaběhanou rutinu, zkoušet nové postupy a přijmout nabídku nových technologií, aniž by byly přeceněny. A také je užitečné umět studentovi položit záludnou otázku. Takovou, aby nad odpovědí musel přemýšlet a třeba i dělal chyby. Díky čemuž si nadlouho zapamatuje, jak to vlastně doopravdy je. Takové těžké otázky se samozřejmě dávají na semináři, nikoli při zkoušce.

Vaší velkou devizou do výuky a také jedním z důvodů, proč jste ocenění získal, je přínos v e-learningu. Můžete trochu přiblížit, o co se jedná a jak to funguje v praxi?
Pojem e-learning byl původně zaveden pro distanční výuku pomocí počítače. Výuku lékařství a zdravotnických oborů samozřejmě nelze provádět dálkově. Doménou je prezenční výuka v laboratořích a pitevnách, na ambulancích a u lůžka nemocného, a tak je vhodnější mluvit o počítačem podporované výuce.
Tradičně byla prezenční výuka podporována tištěným textem, tedy skripty nebo knihou vybavenou schématy a obrázky. Informační technologie umožnily poskytnout studentům dokonalejší a lépe přístupné výukové zdroje - nejdříve elektronické texty s obrazovou dokumentací a ozvučené powerpointové prezentace a později i videozáznamy přednášek, diagnostických a léčebných postupů. Postupně byly vyvinuty nástroje k tvorbě interaktivních výukových kurzů obsahujících přednášky, testy, anatomické a histologické atlasy, interaktivní animace schémat životních pochodů a simulace klinických situací, které student má samostatně řešit formou výukové hry zvané virtuální pacient.

Kolik lidí tuto metodu sdílí?
V České a Slovenské republice je všem 25 tisícům studentům lékařských a zdravotnických oborů k dispozici výuková síť MEFANET , která má několik funkcí.  Především slouží k ukládání a zpřístupnění uvedených elektronických výukových zdrojů ze všech lékařských i některých jiných fakult obou států. Student zapsaný na kterékoli zúčastněné škole má ke všem pomůckám přístup centrální branou MEFANETu. Pomůcky jsou uloženy na portálech jednotlivých fakult a zpřístupněny ostatním členům sítě. Zcela otevřený je prostor WikiSkript pro kooperativní psaní, aktualizaci krátkých kapitol. Vzniká tak mezioborová elektronická učebnice, na které spolupracují všichni účastníci, učitelé i studenti. Na dodržování daných pravidel dohlíží školený redaktorských tým. MEFANET též dává prostor pro koordinaci autorů, vývojářů a správců systému, pro spolupráci v získávání finanční podpory ve formě grantů a pro hodnocení kvality obsahu výukových materiálů. Koordinační rada sítě se skládá ze zástupců všech zúčastněných fakult.

Jak vás to napadlo a proč jste e-learning zavedl?
Takový systém samozřejmě nemůže zavést jednotlivec, tvořily ho desítky lidí a nyní ho rozvíjejí a provozují stovky dalších a užívají ho desetitisíce studentů. Byl jsem pouze jeden z těch, kdo vznik základů celé stavby vyprovokoval. Z laboratoře vím, kolik práce jsme si ušetřili a jak jsme ji zrychlili a zpřesnili, když jsem poprvé spojil počítač s přístrojem a naprogramoval úkony měření a hodnocení výsledků.

Takže jste se opět obrátil k vlastní zkušenosti?
V devadesátých letech začala informační technologie v celém světě vstupovat i do pedagogiky. Když jsem v roce 1999 dostal na starost organizaci výuky na 1. lékařské fakultě UK a zjistil jsem, že vlastníme program Breeze firmy Adobe, kterým bylo možné ozvučit powerpointové prezentace, hned jsem si představil, jak bych jako student uvítal možnost promítnout si přednášku nebo její obtížnou část kdykoli doma a nespoléhat se na kusé a někdy nepřesné své poznámky. A tak jsem zahájil kampaň s cílem obrátit pozornost kolegů učitelů na běžné každodenní využití IT ve výuce. Měl jsem štěstí, že jsem se díky tomu brzy ocitnul ve skupince nadšených, moudrých a tvořivých lidí, učitelů, studentů, a ajtíků. Vzájemně jsme se inspirovali, získávali podporu a s klidem odráželi nepochopení, a někdy i výsměch.

Jaké byly začátky?
Z počátku se na lékařských fakultách elektronické výukové pomůcky začaly tvořit a vystavovat na webových stránkách jednotlivých ústavů a klinik. Trápilo mě, že jejich vývoj byl izolovaný a pomalý, dostupnost produktů často omezena pouze pro vlastní studenty daných předmětů a snahy autorů z různých oborů se zbytečně překrývaly. Bylo potřeba najít výukový portál, který by umožnil vystavit a zpřístupnit výukové zdroje celé fakulty. Nejvíce se nám zalíbil systém, který měli na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Brněnští kolegové doc. Dušek a Ing. Schwarz nám ho se souhlasem vedení jejich školy poskytli a navíc jsme díky nim a stejně laděným kolegům z Olomouce portály propojili. Tak vznikl MEFANET - asi první celostátní výuková síť lékařských a příbuzných fakult na světě, ke které se připojili i fakulty slovenské. Příští rok budeme slavit 10 let jejího vzniku.

Také WikiSkripta vznikla kolektivním úsilím. V Cambridgi jsem objevil projekt, ve kterém se několik škol snažilo vytvořit kolekci tzv. opakovaně použitelných výukových objektů (reusable learning objects, RLO), popisujících vybrané téma tak, aby se dalo použít ke vkládání do různých vyšších výukových celků (učebnice různých oborů, kurzů a pod). Byl to zajímavý přístup, ale naše skupina už byla natolik zkušená, že rozpoznala problémy s definováním hranic RLO, nevýhody centralizovaného řízení tvorby výukových objektů a také jsme si byli jisti, že nedostaneme dotaci 3,4 miliony liber, jako britští kolegové. A i kdyby - co bude dál, až se utratí?

A tak vznikla WikiSkripta ve své dnešní podobě?
Všichni jsme se shodli na přednostech otevřeného, decentralizovaného a dobrovolného principu. Dr. Štuka, vedoucí našeho oddělení výpočetní techniky, navrhl použití technologie wiki a spustil platformu pro sepisování mezioborových skript. Plnění WikiSkript obsahem se rozbíhalo pomalu, avšak díky nápadu a šikovné výzvě výborného pedagoga a kolegy dr. Vejražky se  do hry zapojila skupina schopných mediků, kteří pod jeho vedením vytvořili redaktorský tým, efektivně komunikující s učiteli a ostatními studenty.

Byl váš nápad e-learningu mezi kolegy kvitován nebo bylo jeho zavedení obtížné?
Zpočátku se k naší skupině nadšenců mnoho kolegů vyjadřovalo rezervovaně, někteří velmi skepticky a jiní se dokonce smáli, ba i zlobili, protože se domnívali, že osobnost učitele chceme nahradit strojem. I naši novináři o nás psali, že chceme zubní lékaře vyučovat dálkově. Jak už jsem uvedl, náš úmysl byl zcela jiný -  byli jsme si jisti, že prezenční seminář s učitelem a stáž bude probíhat jinak, když student přijde k lůžku pacienta po té, co si podle doporučení vyučujícího na internetu přečte zcela aktuální kapitoly učebnic, prohlédne histologické preparáty, videa vyšetření a léčení celé série pacientů s podobnými obtížemi a na virtuálním pacientovi si zkusí sám řešit klinický problém. Zavádění takových zdrojů vyžaduje určitou dobu, určitou diplomacii a volbu i vývoj takových metod a technologií, které jsou velice zaměstnaným lékařům - pedagogům uživatelsky přijatelné. Kolegové také oprávněně namítali, že při svém časovém zatížení ve výuce, ve výzkumu a současně v klinické práci budou obtížně hledat čas pro tvorbu nových elektronických forem výuky. A ta je odborně a časově skutečně velmi náročná.

Nakonec se nechali přesvědčit?
Zatím mohu s uspokojením konstatovat, že počítačová podpora výuky na lékařských a zdravotnických fakultách se stala samozřejmostí a jsem přesvědčen, že vývoj systému a doplňování i aktualizace jeho obsahu bude bezpochyby pokračovat. Naše výuková síť byla uznána i v zahraničí. Asociace učitelů  AMEE (Association for Medical Education in Europe), která dnes má celosvětovou působnost, uznala síť MEFANET jako partnera národních asociací pro lékařské vzdělávání. Náš zástupce je zván na porady těchto institucí.

Musím velice poděkovat za pochopení ve vedení fakult a univerzit, díky kterému jsme se mohli vývoji popsaných systémů věnovat a musím poděkovat i posuzovatelům těch našich návrhů projektů, které byly přijaty. Ale musím vyslovit i politování nad neschválením některých našich návrhů na finanční podporu. Stalo se, že běžící soutěž o granty byla i nečekaně zrušena bez udání důvodů a veškerá práce na koncipování návrhů vyhozena oknem. Škoda, dnes jsme mohli být ještě dále.

Jak vnímají e-learning sami studenti?
Studenti byli našimi spojenci, inspirátory a spolupracovníky hned od počátku našeho snažení. Žasnul jsem, v jak v krátké době se vytvořil vynikající studentský redakční a programátorský tým mediků a těší mě, jak nyní starší redaktoři vychovávají své následníky a že řada absolventů nepřerušila spolupráci s tímto týmem. WikiSkripta se využívají ke studiu i přípravě na zkoušky. Denně je nyní navštíví přes 30 tisíc lidí. Studenti jsou velice významným spiritus movens v modernizaci výuky. Díky WikiSkriptům jsem měl možnost se potkat se spoustou báječných studentů, o kterých bych jinak třeba ani nevěděl.

Co máte před sebou teď?
Nyní nás čeká zřejmě velké úsilí a prosazení principu otevřeného (bezplatného) přístupu (Open Access, OA) do pedagogických publikací přinejmenším ve stejné míře, jako se to již daří v oblasti publikací vědeckých.

Prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc., (*1941) absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v roce 1964, již během ale studií pracoval na I. ústavu pro chemii lékařskou a soudní FVL UK jako demonstrátor a asistent. Po pěti letech vědecké práce na Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV se vrátil na fakultu (dnes 1. lékařskou), kde působí na Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky až doposud. Prof. Štípek stál u zrodu česko-slovenské pedagogické sítě lékařských fakult Medical Faculty Educational Network (MEFANET), je činný mj. v Evropské asociaci pro výuku na lékařských fakultách. Jméno Stanislava Štípka je úzce spjato s počátky e-learningu ve výuce medicíny; tento oblíbený učitel se i nadále podílí na tvorbě WikiSkript – internetových studijních materiálů pro studenty českých a slovenských lékařských fakult, které píšou nejen učitelé, ale i sami studenti.

Cenu Wernera von Siemense vyhlásila již posedmnácté společnost Siemens Česká republika pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Nejlepšího vysokoškolského pedagoga a nejlepší diplomové, doktorské a vědecké práce vybírají poroty složené ze zástupců Akademie věd ČR, České konference rektorů, Českého vysokého učení technického v Praze a Univerzity Karlovy.

Foto: LF UK

Komentáře

 

Nejčtenější

  • AKTUÁLNĚ: Uber se může vrátit do Brna