Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

Prohřešek není odlišný vkus, ale špatné skladování šperků, říká šperkařka Jana Piarová

sobota, 27. září 2014, 10:30

Její babička byla vyhlášenou švadlenou a ona sama už odmalička šaty navrhovala i šila. Zlom přišel ve chvíli, kdy chtěla své modely doplnit netradičními šperky. Žádná firma nebyla její představu schopná realizovat. A tak se do toho Jana Piarová vrhla sama.

Láska k tvorbě šperků jí zůstala a dnes se věnuje přednostně té. Její modely, kde hlavní roli hrají zejména různé korálky, nosí ženy napříč kontinenty. Od dělnic a úřednic po manažerky a političky.

Jaké je to být šperkařkou v Praze, jde se v dnešní době uživit takovým řemeslem?

Praha asi je výhodou, nikoli však rozhodující, nakupují u mne také mimopražští, i lidé z celého světa.
Šperkovat je nádherné, uživit se však náročné. Jsem totiž lepší výtvarnice než obchodnice, ale pracuji na sobě. Každopádně jsem šťastná, že mám práci, kterou miluji. Zakládám si na poctivě odvedené práci, kvalitních materiálech, zdokonalování vlastních postupů. Všechny modely jsou výhradně mými autorskými nápady.

Je těžké uspět v konkurenci velkých firem?

Takhle o tom nepřemýšlím. Vážím si toho, že i když nikde neinzeruji, prakticky nejsem vidět, zákaznice mne stále samy vyhledávají. Práce mám tolik, že pro některé velké zakázky musím avizovat i dodací lhůtu až za rok, jiné jdou zvládnout expresně.

Kdo jsou vaši zákazníci? Připravovala jste také už nějaký VIP šperk?

Šperky mám snad na všech kontinentech, jen o Arktidě a Antarktidě zatím nevím.  V Čechách jsou to umělkyně, političky, manažerky, zrovna tak dělnice, úřednice,… Vyráběla jsem šperky i pro několik mužů, ale pánské modely dělám spíše výjimečně, na vyžádání. Častěji muži nakupují pro ženy - šperky, nebo poukazy na ně.

A jestli nakupuje uklízečka či VIP osobnost, to je mi jedno. Podstatné je, že většinou jsou to báječní lidé a s mnoha zákaznicemi jsme skvělé kamarádky. Záleží mi na tom, aby mé šperky byly v dobrých rukou.

Takže si ručně vyráběný šperk může dovolit každý?

Ceny jsou různé, záleží na náročnosti modelu, technice a materiálu. Ceny se pohybují zhruba od 250 korun, to jsou třeba některé náušnice, až po modely, za které zaplatíte čtyř nebo pěticifernou sumu. Záleží jen na přání zákazníka, jeho potřebách a reálných možnostech. Vždy lze ale najít skvělé řešení, i pokud má někdo cenový strop. 

Jak vlastně celý ten proces výroby vypadá? Může někdo přijít s jasnou představou a podle toho ho vyrobíte?

Ano, to je celkem běžné. Zákaznicím jejich přání zhmotním tak, aby to byl jedinečný originál vycházející z přání a povahy budoucí nositelky. Pokud mám pocit, že by jí prospělo něco jiného, než si přeje, nabídnu jako alternativu i mou představu šperků.

A trefíte se?

Obvykle ano. Co komu bude sedět, vím většinou okamžitě. Někdy člověka nemusím ani vidět. Těm, kdo nemají konkrétní představu, navrhnu několik možností a společně najdeme to pravé. A pak je tu další skupina zákaznic: fantastické dámy, které přijdou a řeknou: Něco mi udělej, je jedno co, vím, že to trefíš přesně. Rajská hudba pro mé uši, i velká zodpovědnost zároveň.

Probíhají pak schůzky jako u zkoušení šatů?

Vždy mám kolekci hotových šperků, lidé si je mohou rovnou vyzkoušet a zakoupit hned při prvním setkání. Nebo se dohodneme na jiných modelech, ty mám hotové už na příští schůzku. U šatů, které také navrhuji, je schůzek samozřejmě víc. Na té úvodní si povíme co, kam, příště přinesu návrhy a vybereme materiál. Následují schůzky, obvykle tři, u švadlen.

Jak dlouho trvá vytvořit jeden šperk, třeba náhrdelník na krk?

Je to různé, od každého šperku tvořím vždy pouze jediný originál. Čas, který mu věnuji, je pokaždé jiný. Dobu zhotovení ovlivňuje i fakt, zda mám na práci klid, nebo mezi tím vyřizuji i maily a telefony. Ono třeba jen pověsit kámen na šňůrku někdy může trvat pár minut, při jiné technice dva dny. Ale, pravda, něco pověšené na šňůrce není typické právě pro mou tvorbu, to jen pro názornost.

Proč by tedy lidé měli sáhnout právě po vašem výrobku?

Nerada lidem podsouvám, proč by měli mít mé šperky. Kdo chce, najde si k nim cestu, ať už je důvodem cokoli. Tím nejlepší důvodem je radost, pochopitelně. Pro někoho je šperk pouhou ozdobou, pro jiného doplňkem, pro dalšího významným talismanem. Někdy jsou šperky svědky důležitých událostí a následně hmotnou součástí vzpomínek. Jsou-li to právě mé šperky, je to pro mne pocta.

Umíme my Češi vlastně nosit šperky?

Nosit šperky nepotřebujete umět. Buď je chcete a máte, nebo ne. Pokud byste rádi, ale máte pocit, že neumíte, zatím jste jen nenašli odvahu. Což v tomto případě znamená, že buď na vás objevení toho pravého šperku teprve čeká, nebo by bylo dobré zapracovat na sebevědomí či rozhodnosti. Jsou i lidé, kteří šperky kupují, ale nenosí. Doma si je sami pro sebe vystaví jako umělecké dílo. Když srovnám šperky na Češích a cizincích, jsme na tom celkem dobře. Tak zdravý střed, řekla bych.

Všímáte si, co kdo nosí?

Kdo má co na sobě vnímám. Ostatně unikat profesní deformaci by bylo zbabělé, ale nějak to neprožívám. Občas potřebujete jít v teplácích a holinách, jste zablácení z pole nebo z procházky se psem. Někdy zas chcete být středem pozornosti, to vše patří k životu.

Jedné věci si ale všímám spolehlivě! Když vidím, jak někdo šperky nesprávně skladuje. To je prohřešek, na rozdíl od jiného vkusu. (Konkrétní rady k péči o šperky dole pod článkem)

Jaké barvy, tvary a materiály jsou teď trendy?

Upřímně řečeno, firmy pravidelně určují trendy, aby v kupujících vzbudily potřebu nakupovat. Proto jsou stále nové kolekce, střídají se barvy i tvary. Je to zkrátka byznys, okouzlující hra na city a emoce. Ale dokáže přinést mnoho krásného, když dokážete vybrat pro sebe to pravé a nenecháte semlít diktátory, davem, nebo rádoby dobrými radami některých přátel. Jen vy sami jste ve své kůži, v těle, pro které dýcháte! Naučíte-li se vybrat si, učiní to váš život pohodlnějším a zábavnějším.
Být In znamená umět zkombinovat to, co vám sluší s tím, co potřebujete a cítíte se v tom skvěle. Je úžasná doba, přeje svobodnému výběru šperků a svršků celkově. Stačí zdravé sebevědomí a trocha rozumného uvažování, nebo vkusu. Můžete mít na sobě žhavou novinku z příští kolekce, nebo klidně desítky let starou věc. Umíte-li ji nést, vypadáte božsky.

Tak jinak, o jaký druh šperků je největší zájem?

To opravdu nelze zobecnit. Velké i malé, ve všech cenových hladinách. Jak kdo, jak kdy. Když si nové zákaznice šperky vyzkoušejí, obvykle pak samy sebe překvapí efektem, který na nich šperk vykouzlí. V tu chvíli se z mnoha žen, které dosud nosily zlaté a stříbrné šperky a vše jiné z principu odmítaly, stávají milovnice barev a tvarů.

Jaký šperk byste třeba doporučila na denní nošení do práce, na večeři s přítelem a třeba na společenskou událost jako je ples? Dá se to trochu zobecnit?

Zobecnit tak, aby to opravdu mělo smysl, to příliš nejde. Opravdu je lepší pobavit se individuálně s jednotlivcem. Hromadně platí jen staré známé: Nejvíc nám sluší zdraví, úsměv a dostatek spánku. Zdravé sebevědomí vše prozáří.

Proč jste se vlastně rozhodla věnovat se šperkům?

Vlastně proto, aby vypadaly přesně tak, jak jsem je navrhla, což mi výrobci nechtěli garantovat. Ale ještě za tím je hlubší příběh: babička byla vyhlášená švadlena a i já už od základní školy šila. Šperky přišly později, když žádná firma nebyla schopna realizovat mé návrhy. Šlo o velkoplošné tělové šperky a velké ozdoby do vlasů ke kolekci mých šatů. Tam u mne zafungovalo pověstné: Všichni vědí, že to udělat nejde. Technicky nemožné. Jenže pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, a udělá to. Firmy mi řekly, že ty obří vlasové šperky jsou nereálné. Já do té doby jen občas navlékla jednoduchou šňůru korálků, přesto jsem automaticky věděla, jak postupovat, a vyrobila propracované obříky.

Myslela jsem si, že tyto šperky použiji při přehlídce, pro kterou byly určeny, a pak je ještě protočím při pár dalších příležitostech. Později je buď uložím na neurčito na dno skříně, nebo z každého maxišperku udělám několik malých. Jenže k mému údivu se téměř všechny hned po přehlídce prodaly. Vzhledem k tomu, jak moc mě bavilo tvořit je, rozšíření pole působnosti bylo jasné.

Proč jste nakonec upřednostnila právě šperky?

To je jako zeptat se, které dítě mám radši. Zbožňuji oboje, i související aktivity, mimo jiné focení. Ale ano, na špercích momentálně pracuji víc. Důvodů je několik, souhrnně mi z nich vychází, že v současnosti je to pro mne při stejné náročnosti pohodlnější a efektivnější.

Platí u šperků stejně jako u šatů, že dělají člověka?

Šperk za vás neudělá nic. Ale pokud si přejete, jednoduše bude s vámi. Je na vás, jestli v něm chcete zářit vy, nebo přejete-li si mít zářící šperk. Obojí je správně. Šperk je investicí do vašich příjemných pocitů. Pro radost.

Šperkům výrazně prodloužíte životnost, budete-li dodržovat následující pravidla:

Nošení: 
Oblékněte je až jako poslední. Krémovat se, nanášet make-up, lakovat vlasy, použít deodorant a parfémovat se – to udělejte nejdříve. Pak obléci oděv a až nakonec si vezměte šperk. Při sundávání a svlékání to platí přesně v opačném pořadí. Nejprve dolů šperk, pak vše ostatní.

Uložení:
Volně rozložené, ne v jedné kupě. Pomůžete jim uchovat původní tvar i povrch. Navíc i ve spěchu pak ten pravý vyndáte bleskurychle. Bižuterii oddělte od šperků z drahých kovů - mohou brzy „zčernat“.

Uložte je mimo dosah slunečního záření. Pár dní nevadí, ostatně na slunci je také nosíme, ale při dlouhodobém působení UV záření mohou některé materiály změnit barvu, vyblednout.

Mějte je v suchu, nikoli v koupelně. Dámy prosím, koupelna opravdu ne! Vlhkost sice prospívá některým vybraným kamenům, některým šperkům však velmi škodí.

Přeprava:
Zásadně buď na sobě, nebo v krabičce, která odpovídá rozměrům jednotlivých šperků. Nikdy ne v kabelce volně pohozené!

Čištění a údržba:
Vždy dbejte pokynů výrobce. Nedodal-li je, rozhodně si je od něj vyžádejte, nebo čištění svěřte do rukou odborníků.

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Pohřeb veterána Mevalda bude v Albrechticích...

  • Zemřel folkový bard Wabi Daněk. Podlehl...

  • Babiš žádost o vydání čekal, postup má za...

  • Kapela Chinaski se rozpadla, opouštějí ji...

 
 

Kam dál?

Podmínky pro pěstování vína v Praze se přibližují těm moravským

čtvrtek, 11. září 2014, 16:04

Za vínem nutně nemusíte vyrážet na Moravu. Pravda, vinic a sklípků je tam nespočet, ale i v metropoli lze zažít trochu...

Praha jako město příběhů. Na kolik turistů to zabere?

pondělí, 25. srpna 2014, 09:27

Podle letošního žebříčku cestovatelského serveru TripAdvisor je Praha pátou nejatraktivnější městskou destinací na...

Chci vrátit Prahu Pražanům, ne ji svěřovat do rukou mafie, říká primátor Tomáš Hudeček

čtvrtek, 7. srpna 2014, 13:22

Ve funkci primátora hlavního města Prahy 410 dní, zbývá mu ještě 71. Co by za toto období ještě rád stihl, jak hodnotí...