Jana Wericha jsem potkal, nikdy jsme spolu ale nemluvili, říká nemanželský syn Jiří Werich Petrášek

 
čtvrtek, 5. května 2016, 15:16

O tom, že je biologickým synem Jana Wericha, se Jiří Petrášek, dnes uměleckým jménem Jiří Werich Petrášek, dozvěděl až ve svých čtyřiadvaceti letech. Prozradila mu to jeho adoptivní maminka. Se svým slavným otcem se prý sice párkrát potkal, oficiálně se ale neznali, a tak spolu nikdy neprohodili ani slovo. Jejich podoba je ale na první pohled jasná. Jan Werich tak možná tušil, že právě míjí svého vlastního syna.

I když se Jiří Werich Petrášek pohybuje ve světě šoubyznysu, jeho hlavní činností je kantořina. Kromě toho moderuje v rozhlase a jezdí s besedami po republice. Malostranská Drbna přináší nejen rozhovor se synem Jana Wericha, ale také fotky vnoučat a pravnoučat tohoto nezapomenutelného a lidmi milovaného umělce.

Kdy a jak jste se dozvěděl, že jste synem Jana Wericha?
O svém původu jsem se dozvěděl, když mi bylo dvacet čtyři let. Řekla mi o tom moje adoptivní maminka. První rok svého života jsem se dokonce jmenoval Jan. Potom mě moji skvělí adoptivní rodiče Petráškovi přejmenovali na Jiřího.

Byl to pro vás šok, když jste se tuhle informaci o svém otci dozvěděl?
Nebyl. Spíš trochu překvapení, nebo možná naopak ujištění, že to, co jsem kdesi ve skrytu duše tušil, je pravda. Roky jsem tak nějak cosi tajně tušil, nevím proč... Bydlel jsem na malé vesnici a moje adoptivní maminka se občas svěřila nějaké kamarádce, a jak to tak bývá, ta to pustila dál. Mně to nikdo neřekl. Jediný, kdo to prý věděl z rodiny, byl můj švagr. Tomu to máma řekla, když jsem se ženil.


Jiří Werich Petrášek se synem a ženou

Takže jste se se svým biologickým otcem nestýkali.
Ne, nestýkali jsme se. Je ale pravda, že když jsem byl malý a mladý, tak jsem Jana Wericha, ať s mámou, nebo sám, párkrát potkal. A jednou jsme se tak nějak na sebe podívali. Ani jeden tomu druhému nic neřekl, ale naše oči se střetly a jako bychom oba cosi tušili. Když jsem ho viděl v televizi, tak jsem si říkal, že je to prima chlap a skvělý herec.

Jste si ale opravdu hodně podobní…
Co se podoby týče, tak spoustu lidí říká, že ve svém současném věku vypadám tak, jako táta vypadal v době, kdy točil s Voskovcem takové ty filmy jako Pudr a benzín, Hej rup a podobně.

A s někým z jeho rodiny se stýkáte?
Ne, nestýkám se s nikým. V podstatě už taky nikdo není...


Jiří Werich Petrášek se svou rodinou a vnoučaty

Vy jste byl adoptovaný. Víte, kdo byla vaše biologická matka? A proč vás dala k adopci?
Nikdy jsem se s mou adoptivní matkou nesetkal. Nyní už nežije a nechci to nějak rozpitvávat. Hlavně proto, že za svou maminku považuji Miluši Petráškovou, která mě vychovala a dala mi všechno, co jen milující máma může dítěti dát.

Jaké jste prožil dětství se svou adoptivní rodinou?
Dětství jsem prožil krásné, harmonické. Bydleli jsme v Řevnicích a opravdu na toto období rád vzpomínám. Dětství, a to jsem přesvědčen, ovlivňuje člověka do jeho dalšího života. Pozitivně, nebo negativně.

Jak reagovala vaše manželka na to, že jste synem Jana Wericha? A co vaše děti? I ony jsou vlastně potomky Jana Wericha...
Děti nějak normálně. Samozřejmě, že je těší, že jsou vlastně potomky někoho takhle úžasného, ale jsou nohama na zemi. Dědečka osobně nepoznaly, takže to tolik neprožívají. A moje žena? Přijala to tak nějak všelijak. Maličko ji to trápí v tom, že je kolem mě takový ten humbuk. Že je o mě zájem a kromě své kantořiny dělám tu uměleckou práci - od talk show, dabing až po rádio, kde moderuji v Českém rozhlase Noční mikrofórum. Moje paní svět showbyznysu moc nemusí, i když to respektuje a občas na nějaké moje představení jde.


Jiří Werich Petrášek a Marie Tomsová

Říkáte ohledně kantořiny. Můžete upřesnit, co konkrétně děláte?
Jsem ředitel Evropské obchodní akademie v Děčíně, učím na dvou vysokých školách, přednáším a samozřejmě hraji, moderuji. Takže je toho poměrně hodně. Nicméně dělám to rád a mám radost, když jsou diváci spokojeni.

V současné době vás můžeme vídat na jevišti...
Ano. Dostal jsem nabídku na jednu hru. Pak sám nebo se skvělou bývalou hlasatelkou, dnes moderátorkou Majkou Tomsovou a výbornou zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou jezdíme společně s naším manažerem a moderátorem Rendou Kekelym po vlastech českých s pořadem ON&ONA aneb potkala jsem Wericha. Je to takové veselé vyprávění, historky, proložené skvělými písničkami. A myslím, že to funguje velmi dobře.

Četl jsem v různých diskuzích, že vás někteří lidé obviňují, že jdete po slávě, případně po penězích. Pomohlo vám nějak to, že jste synem Jana Wericha? Jak se to vůbec veřejnost dozvěděla?
Začnu od konce. To, že jsem synem Jana Wericha, veřejnosti prozradil jeden novinář před asi třemi lety. Na mne to najednou vyskočilo na internetu. Pravdou je, že to napsal moc hezky a velmi kultivovaně. To, že jsem synem slavného herce, mi pomáhá snad v tom, že se lidé na mě více usmívají, ale v běžném životě ne. Možná naopa. To, co třeba vadí maličko mé paní, že je tam jistá ztráta soukromí. No a jestli jdu po slávě? Určitě ne! Dostal jsem i spoustu dopisů a e-mailů, anonymů, jakože mi jde o majetek nebo o Werichovu vilu na Kampě a podobně. Musím se tomu smát. O majetek mi rozhodně nejde a ani o žádném nevím. A ona slavná Werichova vila na Kampě nikdy Janu Werichovi nepatřila. Vždy byla města a nyní díky Nadaci Medy Mládkové a Charty 77 je rekonstruována a bude tam muzeum, samozřejmě i s částečně otcovou expozicí.


René Kekely, Marie Tomsová a Jiří Werich Petrášek

V jaké roli se vám Jan Werich líbí nejvíc? Berete ho tak trochu jako svůj vzor, nebo je to pro vás jen umělec, vlastně cizí člověk?
Tak miluji jeho role ve filmech Císařův pekař a pekařův císař nebo Byl jednou jeden král. Mám rád také třeba Pudr a benzín, Hej rup nebo Kočár do Vídně či Uspořená libra. Nebo z těch novějších - Pan Tau a Klaudie.

A samozřejmě, že je pro mě vzorem. Velikým. Kdybych měl dnes tu šanci ho potkat, podal bych mu ruku a řekl: „Táto, pojď, zahrajeme si spolu v nějakém filmu. Ty jsi špičkový herec, já jsem mizerný herec. To znamená padesátiprocentní úspěšnost. Kdo to dneska má.“

Chtěl byste si i sám zahrát v nějakém filmu nebo pohádce?
Tak já jsem hrál, například v seriálu Stopy života, což byla taková zvláštní role. Jednou bych si chtěl třeba v pohádce zahrát krále. Líbila by se mi podobná postava, jakou měl táta třeba v pohádce Byl jednou jeden král nebo Císařův pekař a pekařův císař. A královnu by klidně z fleku mohla hrát Maruška Tomsová. Třeba přijde nějaká nabídka a já konečně usednu na trůn s korunou na hlavě a s žezlem v ruce. (smích)

Napsal(a) Petr Hora

Komentáře

 

Nejčtenější

  • PRŮZKUM: Bezhotovostní platby patří k...

  • AKTUÁLNĚ: Uber se může vrátit do Brna