Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

Z umělce průkopníkem bio. Z nuly ke stamilionovému obratu

 
pondělí, 29. června 2015, 15:09

Před čtvrt stoletím někdo sotva mohl tušit, jakým trendem se biopotraviny stanou. Otakar Jiránek, původně fotograf a výtvarník, přiznává, že je poněkud kaskadér a určitou míru adrenalinu ke svému životu prostě potřebuje. Proto se v tuzemsku už v roce 1990 pustil do byznysu se zdravými biopotravinami. Vytrvalost se vyplatila, prakticky z ničeho má dnes firma Country Life obrat téměř 400 milionů korun. Tento týden převzal Otakar Jiránek ekologického oskara – ocenění v rámci mezinárodní soutěže E.ON Energy Globe Award ČR, kdy spolu s architektem Alešem Brotánkem uspěli v kategorii Firma s projektem přestavby zchátralých budov bývalého JZD v Nenačovicích u Berouna do podoby multifunkčního areálu v pasivním standardu.

Proč si podle vašeho názoru ekologického oskara odnášíte právě vy?
Myslím, že to je dané multidisciplinárním charakterem našeho projektu, který zabíhá do více oblastí. Neřešíme jednu jedinou věc, ale snažíme se všechno vnímat komplexně. Stejně tak jako celá firma fungujeme.

Můžete to přiblížit?
Není to jen o stavění a domech, ale začíná to v podstatě už u prvního povolání lidstva, tedy v zemědělství, kdy se prostřednictvím ekologického zemědělství snažíme šetřit energii a naopak přispívat k biodiverzitě a obnově přirozené krajiny. A zase tím produktem, který získáme, přispíváme k regeneraci zdraví člověka. Je to ucelený kruh, který na sebe logicky navazuje a funguje v symbióze.

Architekt Aleš Brotánek: Během pár desítek let nás spojil oboustranně holistický přístup řešit věci v logice souvislostí. Pan Jiránek byl první investor, který chtěl nejen samozřejmě energeticky úsporný, zdravý dům, ale rovněž chtěl, aby byl z materiálů, které se po dožití rozptýlí zpátky do prostředí a nebudou z nich škodlivé odpady. Projekt Archa je tak vlastně jen vyvrcholením čehosi na cestě, kdy spolu jdeme k domům, které sníží spotřebu na minimum a v další fázi nám umožní, abychom si komfort, který jsme si zvykli ve dvacátém století zajišťovat plýtvavým způsobem, mohli zajistit nezávisle, a to pomocí obnovitelných energií. Je to cesta ke svobodě a nezávislosti na zdrojích, které nemáme pod kontrolou a díky kterým se mnohdy musíme chovat tak trochu jako drogově závislý. A díky kterým vzniká ve světě také spousta válek.

Takže vaším cílem není jen ušetřit peníze.
Vůbec ne, to nebyla vůbec první motivace. Naše prvotní motivace je být ohleduplný k životnímu prostředí a přispívat ke zdraví člověka. Těch aspektů zdraví je víc, není to jen, že se zrovna cítím dobře, nemám žádnou nemoc. Ale je to zdraví jak tělesné, tak duševní, duchovní a sociální. To znamená i propojení venkova s městem, dát pracovní příležitost lidem na venkově. Duchovní dimenze zase znamená, že já osobně to všechno, co máme a co dávám, neberu, jako že jsme si něco vybudovali, ale bereme to jako dar od stvořitele tohoto světa, který nám svět dal v nějaké neporušené podobě, my jsme ho pořádně pokazili, tak se to trochu snažíme napravovat.

Nicméně jste si asi spočítali, kolik ročně díky nízkoenergetickému provozu ušetříte.
Tím, že to nebyl primární důvod, ještě to spočítané nemáme, ale šli bychom do toho i za předpokladu, že bychom nic neušetřili. Můžu ale uvést příklad na mém vlastním domě, který je rovněž pasivní. Když jsme bydleli v Praze v domě, který nebyl energeticky úsporný, jenom za topení jsme dali 70 tisíc plus celá řada dalších vstupů, šlo to minimálně do sto tisíc ročně. Dům, ve kterém teď bydlím, nám vydělává. Náklady na jeho energetický provoz, pominu-li nějaké opravy, jsou vlastně pozitivní, protože mám i na střeše, nikoliv na poli, malou fotovoltaickou elektrárnu, takže dostáváme i zelené bonusy. Jen na topení spotřebujeme trochu dřeva z okolních lesů. S manželkou jsme to budovali jako investici do důchodu.

U jiného projektu – školy v Holicích – zaznělo, že byl dokonce postaven za běžné náklady.
Architekt Aleš Brotánek: To je právě ten princip pasivního domu, když postupujeme systematicky a optimalizovaně a neprošpikujete dům zbytečnými technologiemi, výsledek není dražší než normální dům. U pasivního domu potřebujete jen desetinu energie oproti těm takzvaně normálním, kterým já říkám nenormální, ale pasivní domy se pořád ještě neberou jako normální. Nejde a priori o ceny energií, protože ty jsou velmi nestabilní, kolísají a někdy se to vyplatí a někdy ne. Vyplatí se hlavně jistota nezávislosti. Když dojde k nějakému kolapsu nebo geopolitickému problému, cena energií začne prudce růst a majitele pasivníhodomu to neohrozí, protože pro něj cena stoupne relativně o málo.

V Nenačovicích sídlíte už dvanáct let, jaké části areálu se změna dotkla?
My spíš náš areál rozšiřujeme, protože lidé se chtějí lépe a zdravěji stravovat a naše kapacita nám už nestačí, proto se rozšiřujeme o další sklad, pravděpodobně jde o první pasivní sklad v České republice.

Měl jste k přírodě blízko vždycky?
Ano. Otec byl zemědělský inženýr, proto ten vztah z pohledu zemědělského. Ale mám ho i z toho estetického, do míst v Nenačovicích, kde nyní sídlíme, jsem ještě za studií FAMU jezdil fotografovat krajiny, příroda byla vždy takovou mojí múzou a modelem, kde jsem rád pobýval. Nakonec se mi vše podařilo skloubit. Když k nám přijíždí návštěvy z velkých firem, které sídlí v ocelovoskleněných palácích v Praze, sednou si ke mně do kanceláře a kolem vidí dřevo, z okna na každou stranu lesy, zeleň, uznávají, že je tu krásně a trochu závidí. I tohle má pro mě určitý smysl. Kdysi jsme uvažovali o spojení s někým jiným a on říkal: ale centrálu bychom udělali tady někde v mrakodrapu. Ani náhodou!

Studoval jste FAMU?
Po dědečkovi z otcovy strany, který byl vášnivý fotoamatér, jsem nejspíš zdědil lásku k zachycování reality na fotografický materiál. Původní profesí jsem z jiné branže: výtvarník, fotograf a grafik. Takže úplná změna. Tehdy jsme se s rodinou a pár příbuznými a kamarády, skupinka asi deseti lidí, vydali na zkušenou na rok do Francie, fungoval tam podobný projekt country life, kde jsme se teoreticky i fyzicky učili a pak to přenesli k nám.

Těžíte i teď trochu ze své původní profese?
Zrovna teď jsem se rozhodl, že bych rád udělal výstavu v rámci naší akce Biodožínek, kterou pořádáme vždy druhou neděli v září, letos bude 13. září. Když jsem se nedávno přehraboval fotografiemi, říkal jsem si, že je zase musím zužitkovat. Dnes to mám jednodušší v tom, že s sebou stále nemusím nosit těžký fotoaparát, stačí vytáhnout iphone. Dokonce i takové fotky se dají použít na výstavu. Focení je pořád moje velké hobby, a když už se tím teď nemusím živit, ubírá mi to určitou dávku stresu a mohu se tomu věnovat z radosti.

Jaké byly vaše začátky v roce 91, kdy biopotraviny nebyly ještě tolik známé a trendy?
Shodou okolností 24. června to bude čtyřiadvacet let, co jsme otevřeli první prodejnu v Československu, kde se prodávali první certifikované biopotraviny. Byli jsme první, kdo na český trh biopotraviny uvedl, podíleli jsme se na celém zrodu systému ekologického zemědělství, tvorbě akčního plánu pro jeho rozvoj. Proto také máme svoji vlastní farmu, abychom si všechno na vlastní kůži vyzkoušeli a snažili se přinášet nové pohledy na to, co je tradiční. Ne vždy ovšem tradice šla správným směrem, takže z té starší tradice využíváme jen něco, ale přinášíme do toho nové přístupy.

Před více než dvaceti lety bylo velmi odvážné pustit se do takového byznysu.
Já jsem se v minulosti pouštěl i do jiných odvážných věcí. Mám nízký tlak, a abych mohl fungovat, potřebuji určitou dávku adrenalinu. Když jsme v roce 2001 koupili zdevastovaný kravín a seník a vodil jsem sem kolegy, myslel jsem, že mě odvezou do blázince. Děsili se, ale já jsem už určitou vizi měl. S architektem Brotánkem jsme spolu procestovali kus světa, nechali se inspirovat různými projekty, dokázal jsem si to představit a on tomu následně dal ten správný tvar a tvář. Podařilo se nám to realizovat a i lidem, kteří tehdy byli skeptičtí, se tu líbí.

Dnes už je bio něco běžného, jak k němu lidi přistupovali tehdy?
Tehdy to byla průkopnická práce, prvních deset možná patnáct let nebylo jednoduchých a někteří kolegové dokonce říkali, jestli to má vůbec cenu, protože to není ekonomicky zajímavé. Ale vytrvali jsme a dnes už se lidé začínají více zajímat a začíná to být i ekonomicky zajímavé. V oblasti stravování a produkce potravin vůbec vidím perspektivu.

Co všechno máte z vlastní produkce?
Obiloviny, ovoce, zeleninu, a ty zpracováváme. Obiloviny do pečiva, ovoce zase do různých koláčů. Máme vlastní ekologickou farmu, dvě pekárny: jednu bezlepkovou a jednu biopekárnu, plus pro nás zajišťuje výrobu pár dalších firem v tuzemsku i v zahraničí. A protože jsme, dá se říct globálně orientovaná firma, a to nemyslím v negativním pojmu globalizace, dovážíme produkci z celého světa a rozvíjíme také projekty v rozvojových zemích. Konkrétně v Africe bychom chtěli v rámci fair trade vztahů spolupracovat, produkovat a dovážet a poskytnout jim tak finanční zdroj na jejich rozvoj.

Jak moc striktně jste na bio nastaven vy?
Nejsem fanatik, jsem schopný sníst i nebio, ale když si můžu vybrat, radši sáhnu po biopotravinách. Navíc ještě to mám rozlišené, a firma vůbec, že se soustředíme na oblast takzvaného zdravé bio. Existuje množina zdravé stravy a množina biopotravin a my se snažíme protěžovat právě tu oblast, kde se překrývají. Protože existuje i bio, které nemusí být pro člověka zdravé: když se bude přecpávat bio tučným. Sice bude lepší než to samé vyrobené konvenčně, protože pozitivní vliv na životní prostředí zůstává. Celkově jde o to být střídmý nejen ve spotřebě energie, ale vlastně ve všech oblastech, tedy i v jídle.

Jaký má Country Life nyní obrat?
Loni jsme měli 368 milionů, zaměstnáváme téměř 160 lidí. Letos to vypadá, že bychom se mohli dostat dost přes 400 milionů. Ten nárůst je skoro až nečekávaný, vyvíjí se to pozitivně.

Kde nastal ten největší nárůst?
Nejvíc má velkoobchod, dodáváme asi tisícovce zákazníků po České republice, ale i na Slovensko, do Polska, Maďarska, Chorvatska. Jeden z našich dalších plánů je právě expanze mimo český rybník. Kromě velkoobchodu pak máme ještě osm obchodů, pekárnu, farmu a tři restaurace.

Jaká byla cesta k takovému obratu, jak jste na tom byli třeba před pěti lety?
Před pěti lety jsme měli možná polovinu současného obratu. Ale začínali jsme úplně z mála, v roce 90 jsem opustil svoji původní profesi, měl jsem svobodné povolání, nebyl jsem zaměstnán, tak jsme jako rodina žili rok a čtvrt bez příjmu, jen jsme postupně rozprodávali moje vybavení. První mzdu jsem měl až po otevření prvního obchodu, ale i ta byla velmi skromná. Takže to začínalo takovým pionýrským způsobem, podobně jako když Evropané osídlovali Severní Ameriku, také šli do neznáma. Jenže Evropané musí mít většinou všechno spočítaný a nalajnovaný, a jestli se to vyplatí, já mám spíš ten americký přístup jít do neznámých a nevyzkoušených věcí. Někdy jsem trochu kaskadér.

Kde se to ve vás vzalo?
To je dané charakterem. Už můj otec byl organizačně schopný, dokonce víc než já. Můj dědeček měl zase výtvarné ambice, chtěl se stát malířem, ale rodina na to neměla peníze, tak ho dali do učení. Z obchodního příručího se vypracoval natolik, že měl v Uherském Hradišti velkoobchod s koloniálním zbožím. Pradědeček, jeho tchán a příbuzní zase vybudovali konzervárnu v Kunovicích. U jídla máme tedy kořeny.

Profil společnosti

Firma Country Life za posledních 10 let přebudovala nevzhledný areál zkrachovalého JZD do podoby multifunkčního areálu, v němž prodává biopotraviny a poskytuje také další služby veřejnosti. Z opuštěného seníku vznikl velkoobchodní sklad, prostor kravína posloužil jako sídlo společnosti, balírna či pekárna. V multifunkčním areálu pak může běžný návštěvník najít také řadu dalších objektů, jako jsou školicí střediska, knihovny, velkoobchod s potravinami či biokosmetikou.

Společnost Country Life, s. r. o., byla založena na jaře v roce 1991 a byla první, kdo přinesl biopotraviny na český trh. Od počátku bylo cílem pohlížet na zdravý životní styl komplexně, nenabízet pouze prodej biopotravin a zdravé výživy, ale také tyto produkty sami pěstovat a vyrábět.

V Nenačovicích u Berouna funguje od roku 2003 ekologické centrum Country Life. Jeho součástí je ekofarma, velkoobchod, biopekárna, balírna a sídlo společnosti. Každoročně se tu konají zářijové slavnosti – Biodožínky. Kromě toho Country Life provozuje šest prodejen biopotravin a zdravé výživy a jednu restauraci v Praze

Filozofií a posláním firmy je inspirovat k vyváženému a ohleduplnému životnímu stylu. Jeho prostřednictvím má být pomáháno k dosahování souladu se sebou samým, s ostatními lidmi i okolím. Country Life prosazuje vnímání zdraví jako harmonii oblasti tělesné, duševní, duchovní a sociální.


Vítězný projekt: Ekocentrum ARCHA COUNTRY LIFE

Přestavba JZD do podoby multifunkčního areálu

Předkladatel: Country Life, s.r.o.

Ekocentrum ARCHA COUNTRY LIFE lze po právu označit za vzor pro všechny tuzemské firmy, které se hlásí k myšlence ochrany životního prostředí. Firma Country Life za posledních 10 let přebudovala nevzhledný areál zkrachovalého JZD do podoby multifunkčního areálu, v němž prodává biopotraviny a poskytuje také další služby veřejnosti.

Pan Otakar Jiránek se jako ředitel společnosti Country Life hlásí k myšlence ekologicky šetrného života již od 90. let, kdy začal na českém trhu prosazovat biopotraviny. Pro sídlo své společnosti si v Nenačovicích u Berouna vybral areál bývalého JZD, při jehož přestavbě kladl velký důraz na maximální využití přírodních materiálů a snížení energetické náročnosti jednotlivých budov.

Proměna bývalého kravína do multifunkčního areálu je součástí koncepce, jejímž prostřednictvím chce běžným lidem poskytovat pomoc ve změně životního stylu. Přestavba areálu bývalého JZD začala již před více než deseti lety a jednotlivé objekty jsou dnes doslova k nerozeznání od těch původních. Z opuštěného seníku vznikl velkoobchodní sklad, původní prostor kravína dnes slouží jako sídlo společnosti, balírna či pekárna. V multifunkčním areálu může běžný návštěvník najít také řadu dalších objektů, jako jsou školicí střediska, knihovny, velkoobchod s potravinami či biokosmetikou nebo i sobotní kapli, která slouží k duchovním účelům.

Při přestavbě areálu byly v maximální možné míře využity přírodní materiály. Bývalá budova kravína je dnes nízkoenergetickou stavbou a její nová část – nazývaná Archa – má parametry pasivního domu. Objekt je vytápěn biomasou a na jeho střechu byly umístěny sluneční kolektory pro ohřev vody. Zachycována je také dešťová voda do podzemních rezervoárů, odkud je později využívána k splachování a praní. Součástí celého řešení je také systém pro rekuperaci tepla.

O soutěži

Soutěž E.ON Energy Globe Award ČR, známá mezi odbornou i laickou veřejností jako ekologický oskar, oceňuje projekty a inovativní nápady z oblasti životního prostředí a úspor energií. Její 7. ročník letos přilákal rekordní počet autorů ekologických projektů. Přihlášené projekty byly také letos hodnoceny ve čtyřech základních kategoriích Obec, Firma, Mládež a Kutil, jejichž vítěze zvolila odborná komise pod záštitou Akademie věd ČR. Autoři vítězných projektů si převzali odměny včetně roční zápůjčky vozu ŠKODA Citigo G-TEC s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG).

V roce 2013 byla poprvé vyhlášena kategorie Nápad, v níž jsou hodnoceny projekty, které na svou realizaci teprve čekají. Předkladatel vítězného projektu této kategorie získá finanční i odbornou podporu k realizaci svého nápadu.

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Spadlá lávka v Praze: Co jiného by tak ještě...

  • Pojišťovna odmítla mladému tatínkovi...

  • Okamura chválil v projevu Zemana, ten...

  • Senát nepodpořil žádné zmírnění...

 
 

Kam dál?

Krvácející auto, klaun i nahý muž tvoří úspěšnou kampaň na pivo B:DARK

pátek, 3. dubna 2015, 15:24

Netradiční kampaň na tmavý ležák budějckého piva Budweiser Budvar B:DARK získala cenu Grand Prix v prestižní soutěži...

V laboratoři bylo třeba žít, vzpomíná nejlepší vysokoškolský pedagog

pátek, 6. března 2015, 08:34

Důležité je, aby učitel nezapomněl na doby, kdy byl studentem, co se mu tehdy líbilo, co potřeboval a co postrádal....

Bohdan Zronek: Dobře víme, s čím zacházíme. Většina pracovníků bydlí přímo u elektrárny

čtvrtek, 26. února 2015, 10:50

Od začátku roku 2015 vede Jadernou elektrárnu Temelín nový ředitel. Čtyřiačtyřicetiletý Bohdan Zronek zasvětil jaderné...