Vyostří se válka o českobudějovické pivo?

 
pátek, 4. července 2014, 13:03

Zhruba v polovině prvního prázdninového týdne proběhla zpravodajstvím zpráva, kterou většina Češek a Čechů pravděpodobně ani nezaznamenala. Společnost Taurus One Limited se sídlem na Kypru prodala sto procent akcií českobudějovického Pivovaru Samson skupině Anheuser-Busch, která je součástí světového pivovarnického lídra AB InBev (ABI).

Ptáte se, co dělá z prodeje jednoho obchodního podílu, jakých denně probíhají desítky, zajímavé ekonomické téma pro delší debatu nejen na „budějckých“ restauračních zahrádkách?

Asi jste v minulosti zaznamenali, že pivovar Budějovický Budvar (výrobky exportuje pod překladem Budweiser Budvar) je ve složitém, globálním a kontinuálním soudním sporu se společností Anheuser-Busch patřící do pivovarnické skupiny InBev. Ta totiž vlastní americký pivovar vyrábějící pivo Budweiser. A právě o ochrannou známku Budweiser, důležitou především pro marketingovou komunikaci a goodwill organizace, se vedou nákladné soudní spory. Dle dostupných informací probíhají soudy o značku BUDWEISER již od roku 1907, přičemž Budějovický Budvar dosud zvítězil asi v 70 % případů. „V letech 2000 - 2013 bylo definitivně ukončeno 184 soudních sporů a správních řízení, z nichž Budějovický Budvar vyhrál 125 případů a 10 sporů skončilo smírem nebo remízou. Díky registracím ochranných známek „BUDWEISER“ nebo „BUDWEISER BUDVAR“, které patří Budějovickému Budvaru, nemůže nadnárodní koncern ABI svou klíčovou značku „BUDWEISER“ používat téměř v 70 zemích,“ je možné dočíst se na webu Budějovického Budvaru.

Krom Budvaru se v Českých Budějovicích po staletí vaří i další pivo s přízviskem „budějovické“ („budweiser“). Je jím právě Samson, čerstvá akvizice v portfoliu InBev. Když se na bývalý Budějovický měšťanský pivovar, a. s. (nyní Pivovar Samson, a.s.) podíváme podrobněji, zjistíme, že se – alespoň prozatím – rozhodně nejedná o investici do slípky snášející zlaté vejce. Podle veřejně dostupných materiálů dosáhl v poslední době pivovar suverénně nejlepšího výsledku v roce 2011, kdy odepsal ztrátu přesahující jeden milion Kč. O rok dříve (2010) ztráta činila 20,6 milionu Kč, v roce 2009 ztráta dosáhla na 33,6 milionu Kč, v roce 2008 přesáhla 43 milionů Kč, v roce 2007 to bylo přes 22,5 milionu Kč. Poslední prezentovaný údaj (2012) hovoří o deficitu přes 5 milionů Kč. Tato řada kumulujících se „seker“, zatínaných pravidelně v účetních výkazech firmy, rozhodně otázky ohledně záměru společnosti InBev nerozptýlila. Spíše naopak.

Okolnosti týkající se potenciálně eskalujících soudních sporů však nechme zúčastněným stranám a právníkům. Téma je totiž zajímavé nejen pro nás „budějcké“ patrioty, ale i jako praktický příklad pro vysvětlení ekonomického termínu rent-seeking.

Ekonomická teorie definuje termín rent-seeking (dobývání renty) jako neproduktivní aktivitu, kterou se určitý subjekt prostřednictvím vyjednávání o licencích a dotacích, lobbingu či v soudních sporech snaží získat výhodu proti svým konkurentům. Tato výhoda by konkurentům například ztížila či přímo zamezila přístup na trh s výrobky a službami, znevýhodnila je při dovozu zboží a nákupu surovin, prodražovala jim náklady, nebo by dobyvateli renty (rent-seeker) zaručila mimotržní přístup ke kapitálovým prostředkům… Výsledkem tohoto snažení je tzv. renta, nejčastěji vyjádřená v penězích, která dobyvateli následně plyne a která by mu měla úsilí vynaložené při dobývání renty plně vynahradit. Slovíčko „neproduktivní“ vám možná indikuje negativní pohled ekonomie na proces dobývání renty. To je správný postřeh. Prostředky utracené na tuto neproduktivní (nevýrobní činnost) by totiž mohly být utraceny i jinak. Třeba by se za ně mohlo postavit více dálnic. Nebo by se za ně mohlo vzdělat více zubařů. Anebo by se za ně mohlo uvařit více piva. Tím však kritika rent-seekingu nekončí. Logickým zájmem konkurentů dobyvatele renty je získat rentu pro sebe, nebo alespoň neutralizovat jednání dobyvatele renty a s ním spojené negativní dopady. Proto i konkurenti začnou vynakládat tyto neproduktivní prostředky na vlastní jednání, na vlastní advokáty, na vlastní lobbyisty. A výsledkem je suma neproduktivně alokovaných peněz, která v součtu může (a často se tak děje) převýšit rentu, o kterou se v rent-seekingu hraje. Vysvětlím na příkladu: Když mi určitá výhoda na daném trhu přinese rentu 10 milionů Kč, jsem (v extrémním případě) jakožto dobyvatel renty ochoten vynaložit částku maximálně o 1 Kč nižší než renta, abych měl stále zisk . O výši renty však vědí i moji konkurenti, i oni jsou proto ochotni vynaložit stejné (nebo vyšší) náklady, aby zamezily mojí výhodě. Jenže… Když moje náklady a náklady všech mých konkurentů, výsledná částka o mnoho převýší původní rentu 10 milionů Kč.

Během „války o českobudějovické pivo“ mnoho lidí pociťuje hrdost nad soudními výhrami Budějovického Budvaru v soudních sporech. Proč by ne… My ekonomové však myslíme na něco jiného – na všechno to pivo, které by za vynaložené prostředky mohlo být uvařeno (a následně zkonzumováno)… :)

Foto: Filip Matoušek

Napsal Aleš Rod

Komentáře

 

Nejčtenější

  • AKTUÁLNĚ: Uber se může vrátit do Brna

  • PRŮZKUM: Bezhotovostní platby patří k...