Volby do EP – berme rekordně nízkou účast jako svobodnou vůli lidí, ne jako impulz pro další regulace

 
středa, 28. května 2014, 09:01

Výsledky letošních voleb do Evropského parlamentu, které se v České republice odehrávaly na konci minulého týdne, byly sečteny velmi rychle. Důležitou roli v tom hrála i rekordně nízká účast 18,2 %. Právě tato účast, respektive neúčast oprávněných českých voliček a voličů spustila diskuse o zavedení povinné volební účasti.

K možnému zavedení povinné volební účasti se vyjádřil kdekdo – největší mediální prostor byl věnován pátečnímu výroku prezidenta Miloše Zemana, který uzákonění povinné volby pod pohrůžkou pokuty obhajoval. Mělo by tedy být vhození volebního lístku do volební urny obligatorním aktem, jehož neprovedení bude finančně nebo jinak penalizováno? Samozřejmě že ne!

Prezident Miloš Zeman i další obhájci této myšlenky se mýlí, povinná volební účast je naprostý nesmysl. 

Zaprvé, je špatným precedentem „soudit a napravovat“ svobodná a ekonomicky racionální rozhodnutí jednotlivců. Vhodit, nebo nevhodit lístek do urny není ničím jiným než ekonomickým rozhodnutím. Je to akt, kdy člověk zvažuje benefity, které mu účast ve volbách přinese, a ekonomické náklady, které pro něho tato volba generuje. K reálné kalkulaci přínosů vlastní účasti ve volbách jsou nutné tři věci:

  • vědomosti o volebním systému (tj. musím chápat, co mohu svou volbou dokázat změnit),
  • součinnost ostatních voličů stejného kandidáta (tj. aby přišli v dostatečném počtu i ostatní a hlasovali stejně jako já)
  • a také to nejdůležitější – aby kandidát po volbách při výkonu funkce skutečně prosazoval, co mi před volbami slíbil.

Všechny tyto tři faktory jsou samy o sobě velmi komplikované a, vyjma toho prvního, zcela neovlivnitelné. Jakmile přitom začneme pochybovat jen o jednom z nich, motivace volit se dramaticky snižuje. Na druhé straně, reálná kalkulace ekonomických nákladů účasti ve volbách je velmi jednoduchá – stačí sečíst explicitní náklady volby (sbírám informace, připravuji si hodnocení kandidátů, musím se dostavit do volební místnosti s použitím auta / MHD / vlastních nohou...) a implicitní náklady (obětovaná příležitost – co bych mohl dělat, ale nemůžu, protože jdu volit?). Nelze se divit, že u mnoha voličů převáží právě dobře definovatelné náklady a práva volit se vzdají. A nelze je za to soudit – ať tak činí proto, že raději stráví ušetřený čas s dětmi na dětském hřišti, nebo že raději sedí d kamarády v baru. To, že má nevolič odlišné preference než volič, není chyba ani selhání. Je to přirozené vyjádření svobodné vůle!

Zadruhé, je minimálně naivní domnívat se, že voliče ignorujícího politické dění, včetně politických rozhodnutí jednotlivých kandidátů a jejich důsledků na směřování politických systémů všech velikostí (tj. evropské, národní i municipální volby) změníme tím, že mu volbu přikážeme. Pokud si někdo uvědomuje spíše náklady své volby a nikoliv možné přínosy volby (viz výše), změníme jeho pozici tím, že mu na bedra naložíme další náklady („Musíš volit!“), navíc podmíněné trestem („Nebo dostaneš pokutu!“)? Samozřejmě že ne. Naopak, takový volič bude mít tendenci své náklady co nejvíce snižovat – s poctivým sledováním politického dění, důkladným zvažováním kandidátů a maximálně obezřetnou volbou určitě nepočítejme. Spíše tak se snadno ovlivnitelnými voliči reagujícími na laciné sliby a pudově a emotivně laděné kampaně, s protestními hlasy obskurním či extremistickým stranám, nebo přímo s neplatnými volebními lístky. 

To nás vede ke třetímu argumentu – škodám, které neinformovaný volič může způsobit sám sobě či někomu dalšímu chybnou volbou. Je logické, že čím lépe je volič informován (jak o názorech a programu vlastního kandidáta, tak o kvalitě a minusech ostatních kandidátů), tím kvalitnější jeho volba bude. To platí i opačně – čím méně informovaný volič, tím vyšší je pravděpodobnost, že vybere špatně s ohledem na vlastní cíle, ať již si tyto cíle uvědomuje, nebo ne. A nemusíme mít hned doktorát z politologie, abychom dokázali předjímat, co se stane, když do volebních místností naženeme miliony neinformovaných a k volbě nepřipravených voličů. Selžou a nasekají chyby, které následně povedou ke špatným politickým rozhodnutím. A špatní polici nejsou tím, po čem bychom měli prahnout, nebo snad ano? 

Povinná volební účast je zkrátka hloupost. Zároveň však chápu, proč se názory pro implementaci této myšlenky ozývají spíše od jedinců a stran z levé strany politického spektra. Na sociální jistoty, paternalismus státu, solidaritu a rovnosti všeho druhu by neinformovaní voliči donucení k volbě pod pohrůžkou trestu asi slyšeli spíš… Ať tak nebo tak, mějme na paměti, že tento koncept nemá racionální opodstatnění. Povinnost volit je nesmyslná regulace, která by větší zájem a informovanost voličů nezajistila, daleko spíše by generovala nekvalitní politiky a špatná rozhodnutí.

Nechat volbu účasti ve volbách i o samotném výběru kandidátů plně na voličích představuje základní pilíř demokracie. A tak to musí zůstat.

Autor: Aleš Rod
Foto: Pavel Kacerovský

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Skandál v Londýně: Pokuta 150 liber pro...

  • Tragická zpráva pro všechny fanoušky Linkin...

  • KOMENTÁŘ: David Lafata versus finanční úřad:...

  • Britská královská rodina zveřejnila nový...

 
 

Kam dál?

Analýza: Co přinesly výsledky voleb do Evropského parlamentu 2014?

pondělí, 26. května 2014, 16:07

Volby do Evropského parlamentu 2014 jsou za námi. Hlasy jsou sečteny, výsledky vyhlášeny. Úspěšní kandidáti slaví,...