KOMENTÁŘ: Navržená daňová reforma ČSSD je největším daňovým nesmyslem v historii země

O tom, že sociální demokracie vnímá prostředky daňových poplatníků jen jako virtuální částky míhající na křídovém papíře vytištěném na tiskárnách veřejných institucí financovaných z našich daní, ví každé malé dítě.

Nejen, že špičky socdem mají téměř nulovou zkušenost ze soukromého sektoru, tudíž si nedokáží představit, co musí běžný zaměstnanec nebo podnikatel podstupovat k tomu, aby se uživil a splnil přitom všechny paragrafy legislativní smršti, ale mají i pofidérní výsledky při hospodaření s erárem. Jakmile se sociální demokracie dostala ke státní pokladně, sekala jednu botu na druhou.

Vrchol všemu nasadil Bohuslav Sobotka v roli ministra financí, kdy v časech ekonomického růstu zadlužoval zemi jako na běžícím páse. Sekera, kterou pod Sobotkovým vedením zaťalo ministerstvo financí do kapes daňových poplatníků v roce 2006 (při téměř sedmiprocentním růstu ekonomiky vyšvihl Sobotka saldo státního rozpočtu ve výši -2,8 % HDP), vešla do historie toho nejhoršího, co kdo českým veřejným financím kdy provedl. Nedivil bych se, kdybyste tento příklad našli ve výkladovém slovníku u termínů „politická nekompetentnost“, „fiskální selhání“ či „totální úlet“.

Ostatně, stačí se podívat na následující graf – je na něm vidět, jak „dobře“ to socialisté se svými voliči myslí: „Zadlužíme vás, ale přikryjeme to populistickým pozlátkem, že napravujeme neexistující problém. Hlavně ať se udržíme u kormidla – vy jste blbci, takže na to nepřijdete.“

Je dobře, že ČSSD za svůj návrh sklidila zaslouženou kritiku – ukázalo se, že velmi levicově orientovaným voličům se stejně nezavděčí (KSČM jim slíbí víc) a ostatní odejdou k populistickým stranám, včetně ANO 2011. Andrej Babiš se musí smíchy lámat v pase.

Dobře jim tak. Místo toho, aby socialisté zpytovali svědomí a snažili se pročistit stále bobtnající státní správu a neuvěřitelně komplikovaný legislativní systém, vytváří koncepty daňových reforem, které nedávají smysl.

Zkomplikovat výběr daní čtyřmi daňovými pásmy, které lidem s nižšími příjmy přidají pár stovek, aby lidem s vyššími příjmy ubrali tisíce až desetitisíce, demotivovat úspěšné firmy zaměstnávající skutečné odborníky od podnikání v České republice, nastartovat odliv mladých mozků do zahraničí, kde si jich budou vážit, nahnat desítky tisíc dosavadních zaměstnanců s nadprůměrnými příjmy do švarcsystému I.Č.ařů a nastavením progresivních daňových pásem demonstrovat, že „politicky únosná“ mzda je v pásmu mezi 30 a 40 tisíci korunami. U toho zůstává patnáctiprocentní sazba daně platící pro všechny – vše ostatní je kapitalistická drzost, kterou je třeba pořádně zdanit.

Progresi chce ČSSD i u firem, a sice podle dosaženého zisku. Právě kvůli tomuto zcela nekoncepčnímu myšlení zůstává Česká republika montovnou Evropy. Namísto tlaku na produktivitu a vysokou přidanou hodnotu, která plodí vysoké mzdy a kvalitu života, budou firmy propočítávat, jestli se jim nevyplatí zisk účetně snížit po úroveň vyššího zdanění.

Poslouchat nesmysly o nutnosti napravovat neexistující sociální nerovnosti zdaňováním nebaví nikoho. Další důvod, proč sociální demokracii nevolit.

P. S.: Daňová reforma by měla do pokladny přinést 11 miliard korun. Sobotkova vláda vloni hospodařila s příjmy státního rozpočtu ve výši 1,282 bilionu korun. To je tisíc dvě stě osmdesát dva miliard korun. Na jednoto obyvatele České republiky politici vybrali na daních přes 100 tisíc korun. To by mohlo stačit, ne?