Proč v České republice digitální ekonomika nikoho nezajímá?

 
středa, 7. října 2015, 16:39

Facebook, vlajkovou loď dnešní digitální společnosti, zná prakticky každý. Troufnu si tvrdit, že o indexu DESI, který zavedla Evropská komise jako nástroj pro výzkum rozvoje digitální ekonomiky a digitalizace společnosti v zemích Evropské unie, však slyšel málokdo. Není divu. Jakkoliv se politici čas od času nechají unést setkáním se zahraničními kolegy nebo výstupy tematicky zaměřené konference a deklarují svůj prioritní zájem o digitální ekonomiku nebo dokonce nutnost vytvoření digitální strategie toho či onoho (pokolikáté už?), jejich zájem následně velmi rychle upadá. Digitální ekonomiku, e-government a vytváření prostředí pro inovace střídají běžné politické půtky a klasická politická témata. Proč?

Odpověď je jednoduchá. Protože téma digitální ekonomika voliče naprosto nezajímá. Průměrný český volič má na „digitál“ poměrně jednoduché požadavky: wifi, mobilní internet, email, Facebook, YouTube, internetové bankovnictví. Ti odvážnější sjíždějí Twitter, Instagram nebo LinkedIn. Toť vše. Většině lidí v České republice nepřijde divné, že pro každou prkotinu musí na úřad, kde tisícovky zbytečných úředníků datlují štosy zbytečných formulářů, že mnohé výrobky a služby musí nakupovat fyzicky a ještě přitom čekat ve frontách, nebo že desetitisíce schopných živnostníků a vynikajících firem nedokážou své výrobky a služby prodávat efektivně z využití internetu do různých zemí světa. Vždyť na naší planetě žije sedm miliard potenciálních zákazníků! O základních znalostech programování, kybernetické bezpečnosti nebo efektivní správě osobních dat ani nemluvě. Proč by to lidi vlastně mělo zajímat? Nikdo jim systematicky nevysvětluje, že je to důležité, neukazuje, že je to efektivní ani je nepřesvědčuje, že je to snadné.

Proto většina zajímavých konferencí na téma digitální ekonomika, digitalizace průmyslu, informační společnost či inovace v informačních a komunikačních probíhá a končí úplně stejně: 1) Sejdou se tam lidé, kteří se všichni znají, protože na tyto akce chodí jen oni. 2) Mezi účastníky panuje 100 % shoda, je k vidění souhlasné kývání hlavami, jelikož přesvědčení přesvědčují přesvědčené. 3) Pokud jsou na akci politici, dělají si poznámky, deklarují zájem a vyjadřují podporu... To vše budí naději, že regulátoři vytvoří přívětivější podmínky pro digitální podnikání, že vhodným nastavením daňového systému rozváží ruce digitálním inovátorům, kteří se jinak musí o dodateční zdroje na výzkum prát v netransparentních dotačních a grantových řízeních, že bude konečně proveden upgrade pravěkých učebních osnov na základních a středních školách, které – i díky nemotivovaným učitelům – stále ještě ignorují výdobytky informačního věku a preferují kvantitativně pojaté biflování, nebo že se inspirujeme v Estonsku a vytvoříme systém státní správy, v němž občan nemusí vzít do ruky formulář, jak je rok dlouhý. Na několika takových akcích jsem byl a tu naději skutečně cítil ve vzduchu! Jenže tahle naděje se bohužel rozplývá ihned poté, co se otevřou dveře konferenčních místností, workshopů, pracovních snídaní a parlamentních seminářů. Naděje totiž narazí na nezájem voličů, což je hlavní masa uživatelů potenciálních výdobytků digitálního věku. Platí jednoduchá rovnice = co nezajímá voliče, to nezajímá politika.

I proto je Česká republika v indexu DESI až na 17. místě. Metodika indexu hodnotí celkem pět oblastí – konektivitu, lidský kapitál, používání internetu, integraci digitálních technologií ze strany podniků a digitalizaci veřejného sektoru. Za zmínku stojí především čtvrtá a pátá oblast. Integraci digitálních prvků do firemních procesů mají zcela v rukou podnikatelé. Je to v jejich zájmu, jelikož jim to umožňuje fungovat efektivněji a vydělávat peníze. V tomto ukazateli je Česká republika na pěkném 7. místě. Naproti tomu integraci prvků digitalizace do veřejného sektoru mají v rukou politici a úředníci. A jelikož necítí poptávku voličů po těchto řešeních, nemají ani snahu s touto problematikou cokoliv dělat. Plané sliby a skutek-utek se se odrážejí i v hodnocení DESI – v této oblasti jsme v letošním roce obsadili strašidelné 25. místo z 28 zemí EU, když ve využití elektronické veřejné správy jsme ještě o jednu příčku horší.

Řešení? Tuto větu jsem použil již několikrát, a zdaleka ne naposled: „Než se o problematiku začnou zajímat voliči, nic se nezmění.“

Napsal Aleš Rod

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • KOMENTÁŘ: 21. srpen 1968: Den, kdy se...

  • VIDEO: Daniel Craig se vrátí do role Jamese...

  • Výbor si zve Babiše a Faltýnka kvůli žádosti...

  • Realisté chtějí za prezidenta zbrojaře Hynka

 
 

Kam dál?

Třetinu České republiky pokrývají lesy, od roku 1950 vzrostla jejich plocha o 154 tisíc hektarů

čtvrtek, 1. října 2015, 15:06

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil na svých stránkách další nevšední analýzu, která popisuje stav českého lesního...

Globální Index ekonomické svobody mírně vzrostl, Česká republika v žebříčku zůstává na 42. místě

středa, 16. září 2015, 12:32

Kanadský výzkumný ústav Fraser Institute ve spolupráci s partnerskými institucemi, mezi kterými Českou republiku...

Drogy a ekonomika: Jak ovlivní HDP dealer, který na ulici „ředí“ kokain?

úterý, 18. srpna 2015, 15:18

Zvýší ho, samozřejmě. Ale pěkně popořádku – černý trh, tedy nezákonné obchodování s produkty a službami, jež by s...